Vlčí oči - kapitola 14
Kapitola 14
Když jsem se objevila u ohně, mamka se zamračila, ale když spatřila Iwu, tvář se jí rozzářila, ty dvě se zjevně znaly.
"Tak jsi dorazila!" zasmála se mamka, mě ignorovala (to mi vyhovovalo).
"Dala jsi mi na výběr?" zeptala se Iwa se smíchem.
"Ani ne, ale stejně."
Pokračování jejich rozhovoru jsem si nechala ujít, ujistila jsem se, že mě nikdo nesleduje a zdejchla jsem se. Zamířila jsem domů, rozhodla jsem se zabarikádovat se v pokoji a počkat do zítřka, to už by mamku měl přejít vztek. Loudala jsem se domů stále ještě ve své vlčí podobě, stejně se takhle pozdě nebude nikdo potulovat, tak co? Náhle jsem na rohu ulice zahlédla pohyb, zaostřila jsem na to místo a setkala jsem se s pohledem smaragdových očí - Erik.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se ho klidně.
Zazubil se a pokrčil rameny: "Jen se procházím."
"Jo, jasně," souhlasila jsem s ním ironicky. "V den svátku Gotiany se: 'Jen tak procházíš', to je přece normální, stejně jako pohybovat se na území nepřítele."
"Já nikdy netvrdil, že jsem normální," opáčil.
"Takže přiznáváš, že jsi cvok?" zeptala jsem se
"Tak nějak," zašklebil se.
"Super, alespoň vím, s kým mám co dočinění."
"Když já jsme cvok, tak kdo jsi ty?"
Zamyslela jsem se. "Nevím... nějaké návrhy?"
"Ani ne."
"Fajn, tak mi můžeš vysvětlit, co tady děláš."
"Neznělo to jako otázka," poznamenal.
"To protože to otázka být neměla," řekla jsem.
"Ale já ti neodpovím," prohlásil.
"Proč?"
"Protože nechci."
"Fajn, já musím letět, pokud si to rozmyslíš víš, nebo vlastně nevíš, kde mě hledat," rozeběhla jsem se pryč a nechala jsem ho daleko za sebou.
Komentáře
Přehled komentářů
Pokračování jejich rozhovoru jsem si nechala ujít, ujistila jsem se, že mě nikdo nesleduje a zdejchla jsem se.
Tak tahle věta mě dostala. Ještě teď se řehtám.
A co teprve vůbec celá kapitola!
Ha ha ha ha hah ahaahahhahahahaha!!!! :D
Skvělý, další tak pohni
Ha ha ha
(Exorcistka, 1. 4. 2013 16:06)